Kelebek
Jedná se o hravé plemeno holubů původem z Turecka, které dokáže létat s potěšením ve stylu létajícího roje včel nebo komárů. Kelebek je po tleskači Takla druhým nejoblíbenějším plemenem holubů v zemi původu. Další jsou Dunek, Wuta, Makedonský vířivý rejdič. Tělesnou konstrukcí se jedná o holuba střední velikosti s dokonale přiléhavým peřím. Nohy jsou vyšší s mírným zapeřením (punčošky), ocas ve tvaru „V“ má 14 kormidlovacích per.
Křídla jsou zakulacená dobře přiléhající k tělu. Barva očí může být vikvová, perlová, žlutá, ale jsou i jedinci s různobarevnou barvou očí. Barva kelebeka je rovněž pozoruhodná. Jsou jedinci v barvě bílé s barevnou hlavou a ocasem, jsou i jednobarevní či ve směsi barev. Podle tureckých chovatelů jsou nejlepší letci a akrobaté holubi v bílé barvě s černým ocasem a „vousy“ – Balikesir. Let i barva holuba je závislá od regionu, kde byl vyšlechtěný.Vím, že je obtížné sehnat opravdového čistokrevného Kelebeka. Holubi, kteří jsou k nám dováženi z blízkého Německa, jsou již směsky z různých regionů Turecka. Tyto holuby se dále kříží mezi sebou a tím se ztrácí charakteristické znaky Kelebeka (zbarvení a hlavně styly letu).
Je to vše o štěstí a o dlouho trvající práci s těmito holuby.Holubi se za letu proplétají ve velké a mnohdy i v nedohledné výšce. Ani jeden z holubů neletí stejným směrem, mění rychlost i směr letu, otáčí se vertikálně i axiálně kolem osy, letí střemhlav směrem k zemi a zpět na oblohu. Právě při letu k zemi se točí kolem osy s přitaženými i roztaženými křídly a na znamení dropera se dokážou z výšky vrhat k zemi rychlostí připomínající střelu. Pohled na hejno létajících kelebeků je pro holubáře i nezasvěceného chovatele úžasný zážitek.
Charakteristika plemena
Létání na klícku – Při soutěžním létání se vypouští 5 holubů. Let trvá 30 minut. Za letu musí kelebek předvádět hravý styl letu. Musí měnit výšku a rychlost letu, předvádět akrobatické kousky (spirály, střemhlavý let). Je také důležité udržet holuby ve vzduchu přiměřeně dlouho. K letu je nutné vybrat takové jedince, kteří dokážou předvádět všechny styly letu. Holuby, kteří nechtějí létat a snaží se přistát za každou cenu, je potřeba vyřadit.
Mé krátkodobé zkušenosti z chovu a tréninku kelebeků jsou:
– nevypouštět holuby za silného větru a deště – rádi si zalétnou
– nevypouštět holuby za přítomnosti dravců na obloze – rozlétnou se nekontrolovatelně do stran
– být trpělivý při tréninku mladých holubů, kteří nechtějí létat
– nebát se holuby nakrmit
– navyknout včas holuby na dropery – do budoucna se to vrátí mnohokrát
– při kroužkování mladých holubů použít kroužky s adresou – ušetříte čas s nácvikem nových holubů v případě ztráty při tréninku (většinou se mi holubi vrátí, chovatelé volají)
[g-gallery gid=“6478″]